VÍKENDOVKY předposledního lednového týdne

PŘED VÍKENDEM: Ach, co mě láká, ale je to tak daleko?

A možná to vůbec není daleko!

Máte zájem o pěkné naladění se na víkend? Pak otevřme oblast našeho života, kde  po něčem toužíme, kde něco milujeme, kde je něco tak moc naše – až to bolí. A pak se nám buď k tomu všemu otevřou dveře, nebo okna – takže zkontrolujte ten pomyslný dům, jestli tyhle tužby, které tu jsou nebo ke kterým přijdete, nejsou už trošku pootevřené… nebo se věnujte tomu, co vám brání žít něco milovaného. Nebo i žít s někým milovaným, protože to se může k lidně i týkat našich sebe omezujících vzorců, které nám brání prožívat, připustit si skvělý partnerský, ale i kamarádský vztah. Nebo vůbec můžeme více vidět, kde jsem na sebe nakydali bahno, kvůli kterému se nám špatně pohybuje ve společnosti lidí, cítíme se špinaví a nepěkní a nezajímaví… a to nemusí být naše vina, ona to nikdy není úplně naše vina, vždycky se v našem života stalo něco, co nám ublížilo a dle míry naší citlivosti se raději už pro příště stáhneme, aby se to neopakovalo. Tedy takováto klubíčka bolesti rozmotávejme, pokud tento pocit přijde.

A možná je moc fajn postavit se do role, ve které  můžete žít to, co chcete. Co vášnivě milujete. A jen ta představa, že to tak je, že tady to staré omezení vůbec nemusí být – to je úkol na celý víkend! Nebo běžte a udělejte něco, při čem se budete cítit právě tak dobře, jak se cítit chcete, alespoň trošku.

Obecně mám pocit, že ten načínající se vodnářský, to pomalé mžouravé probouzení se z přezimování, je vhodné k tomu uvědomit si, kde nám co stojí na štěstí a co to štěstí vlastně je. A vezměme prosím v potaz i to, co jsme zažili za ten uplynulý rok. Už bychom ho měli mít pomaličku zpracovaný, vyndané zlaté valounky a vědět, co nyní rozhodně ano (už ano) – a co rozhodně už  ne!

Tak se laďme hlavně na to, co milujeme… (i když nám v cestě ještě něco stojí)…

SOBOTNÍ POHODA: Ať se věci hýbou!

Sobota nám přidává další myšlenku nebo faktor k našemu uvažování. Rychlost, akci, rozhodování. Docela si to dovedu představit jako čas, kdy někdo do něčeho konečně práskne… kdy se rozhodne. Kdy něco udělá…

Ale v jemnějším podání to může být čas, kdy i těm největším plakalům v koutě něco dojde, tak jasně, tak důrazně, že se jim neskutečně uleví…
Chcete-li tomu procesu pomoci, zkuste udělat něco maličkého, co máte skutečně rádi. To opojení a návrat k spokojenosti z toho, co děláte, cítíte, máte… bude dosti oživující a může doslova vyprovokovat události kolem, nebo vlastní myšlení k tomu, aby k nám ten nedostižný a výstižný nápad přišel. Aby se tedy něco pohnulo, něco jsme pochopili.

A také to může být o příchodu velmi zajímavých a podnětných zpráv, které by měly hrát roli v tom, abychom se zbavili starých  pout.

Je dobré nyní v každém náladovém rozpoložení řešit věci ve stylu „a co na to říkají moje zkušenosti, to, co jsem prožila?“ Protože právě to až drasticky reálné a pravdivé, co je neoddiskutovatelné, hraje velkou roli. Nemáme se ploužit v emocích nebo hlubokých významech, minulosti a tak, ale vzít to, co je dáno a podle toho se rozhodnout. Pro cokoliv.

Může se tak stát, že v tyto dny více uvidíme, kam směřujeme. Kam nás to směřuje. Co bychom měli dělat, bude to buď velmi úlevné nebo velmi nepříjemné – dotláčí nás to k tomu, aby se věci hýbaly…Nemusíme na sebe ale spěchat, témata víkendu se překlopí i do dalšího týdne.