RECENZE: Jana Štrausová: Děti nového věku a jejich příběhy aneb indigové děti vidící do minulosti…

A nejen tam, možná vidí i do budoucnosti. Už jste možná slyšeli mýtus, že děti do určitého věku vidí duchy? Že to určitého věku mohou vyprávět o svých minulých životech? Tak možná to není tak úplně mýtus. Pokud se začtete do dvou knih Jany Štrausové, pedagožky a terapeutky, tak vás za chvíli začne mrazit.

A co hůř, ještě se může stát, že se začnete rozpomínat na podivné pocity, zážitky nebo vzpomínky z dětství, které mohou být podobného ražení.

A proč ne, v druhé knize Poselství dětí nového věku (2022) je mnohem více prostoru i rodičům a dospělým, kteří si velmi jasně pamatují, že i oni měli podobné zážitky. Ale původní kniha Děti nového věku (2020) se věnuje více dětem a tzv. indigovým dětem. Dokonce o tomto fenoménu autorka napsala diplomovou práci a úspěšně ji obhájila. Podtitul zní Kresby a vyprávění dětí o minulých životech a jejich vnímání věcí. Dokonalé! Přesně to v knize najdete, tu lehkost, s jakou děti vypráví o svých nejen zážitcích, které i já vnímám jako zastřené, snové… možná právě tak k nám pronikají vzpomínky na minulost, ale také vzpomínají na svou smrt, kupodivu velmi poklidně.

Kniha Děti nového věku (2020) byla tou, která stála na začátku a přinesla autorce bouřlivé reakce, spoustu dopisů se stejnými zážitky, stejně jako zlomová chvíle, kdy se svým tématem vystoupila v pořadu Jaroslava Duška, Duši K. Tato první publikace je více věnována základu celého tématu, jak autorku začal postupně fascinovat, jak se setkávala s  prvními dětskými obrázky a informacemi od  nich… jak navedení na meditace přinese dětem úlevu a možnost zpracovat si dle svého to, co v sobě ještě mají. Odkud? Z minulosti? Autorka se přiklání k tomu, že to tak je, ostatně práce s podvědomím je velmi důležitá v případě, že řešíme nějaké psychické problémy a vlastně vůbec netušíme, co všechno je ve zdánlivě nepopsané dětské duši uloženo již při narození. A já osobně jsem si z této první knihy odnesla moudrost, že NEJSILNĚJŠÍ PRVEK MÉ POVAHY je to, proč toužím nejvíc žít!

Tam mám hledat to silné. To své.

Kreslí obrázky, vypráví, ale hlavně VÍ (a v obrázcích toho je nejvíc)

Knihy jsou obě psány jednoduše, ale o to důraznější jsou, tyhle děti nefantazírují, ale ví… vypráví něco, co… vědí. Možná mají pocit, že to je přirozenou součástí jejich zatím ještě na Zemi kratičkého životního příběhu, možná mají pocit, že se jim to zdálo a svět snů je přirozenou součástí života, neoddělitelnou. Jaký to je vůbec pocit. Možná si matně pamatuji své vzpomínky, naplňovaly mne ale spíše nepříjemnými pocity, ale byly tak nějak přirozené.

Je škoda, že tuto schopnost časem ztrácíme tím, jak jsme nuceni se přizpůsobovat lidským pravidlům. Ale jak uvidíte v obou knihách, je stále i dost dospělých, kteří si i docela detailně pamatují to, co si s sebou přinesli na tento svět.

Obě knížky bych  nejvíce doporučila těm, kteří se teprve s tímto tématem seznamují. A pak všechny rozhovory na Youtube s autorkou. Jsou zajímavé a přináší rozšíření toho základu, který je v knize.

ROZHOVOR S AUTORKOU KNIH na Modré kočce.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Shopping Cart