Prosinec takto aktuálně přináší odpočívání a nabírání sil především v oblasti, ve které chceme být opečováváni. Nebo pečovat. Ostatně taková úlevná péče, zázemí, nebo uvědomění si vlastních sil ve stylu „vždyť já to vlastně umím, tak co pořád proboha řeším,“ je velkým tématem. A vyšlo to i v příspěvku Stručně a jasně…(ODKAZ V POPISKU).
A co si nechat projít hlavou?
Kde jsou mé silné stránky, na kterých opravdu mohu něco postavit?
Máme se zahrnout štědrostí a vřelostí a doslova se v tomto pocitu koupat. Zvát ho do života. Možná to tedy bude čas, který bude více přát tomu, že:
- Něco hodíme za hlavu a „konečně, to se nám ulevilo…“
- S něčím, někým se usmíříme „a přinese nám to klid“.
Máme věnovat pozornost svým financím, svému hmotnému ustavení na místě, kde žijeme a celé to zaonačit tak, aby se nám v našem životě dobře žilo, dobře dařilo nebo byly naše vyhlídky jednoduše lepší. Ten klid a pocit zázemí a bezpečí bude tak důležitý. A bude tak bolet, pokud toto mít nebudeme – to je vždy ta odvrácená stránka.
Velkou roli tu mají ženy, matky, organizátorky
Tedy ženy pečující, ženy, na jejichž bedrech toho stojí víc než ze zdrávo. Tuhle roli můžeme nějak upravit. Vyloženě z ní osekat to, co k ní nepatří, co není naše, co nepatří do vašeho pečujícího srdce. Může to tak být obtížné tam, kde se vyloženě obětujete a už toho máte dost. Naopak jinde dojdeme nějaké odměny a zúročení své péče nebo trpělivé mravenčí práce – přichází výsledky.
Rozhodování bychom měli činit právě s touto myšlenkou – je to dobré pro mou budoucnost a zázemí?