Noc měkoučké vody: Lednová pověra, kterou stojí za to zkusit

V noci z 18. na 19. ledna, tedy právě dnes večer si můžete dát za okno sklenici s vodou. Ráno, když vodu ochutnáte, měla by chutnat jinak, měkce, sladce.

Náladu nám letos bude dodávat docela chladné počasí, i nějaké to posněhávání, tak proč to nezkusit.

Podíváme se i na kořeny tohoto starobylého zvyku, ale já jsem po tři roky přemýšlela, jak tuhle malou radost využít v dnešním světě. Při prvním pokusu jsem měla pocit, že chuť opravdu cítím rozdílnou. V druhém roce už by jednoznačné ano bylo spíše do chuťových buněk vtisknutým přáním, ovšem pár dní na to nás navštívil covid, kdoví, jestli tam nebyla nějaká souvislost.

A tak jsem zvědavá na letošní rok. Půjdete do toho se mnou?

Za co se ráda postavím je radost a vytržení ze všednosti tímto malým zvykem, nehledě na to, že pěkně vychlazená voda s čerstvým ovzduším opravdu dobře chutná.

A postavím se i za vlastní zkušenost, že v tyto dny stejně jako voda měkneme i my, snad kvůli svému obsahu vody v těle? Emoce mohou být rozjitřené, můžeme se dostat docela hluboko v sobě, do slz i do velkého a srdečně ryzího nadšení naší duše. Tak se nasměrujte jak potřebujete a poslouchejte, co nyní vaše tělo i duše potřebuje.

Když nestihnete noc, nevadí, celý den 19. ledna, tedy zítřek, nám bude vodu ovlivňovat a tam jsem dohledala i konkrétní hodinu, tedy zítřejší pátá odpolední je tou hodinou nejvíc magickou.

Živou lednovou vodu naši předkové uctívali, pili je studánek a přírodních zdrojů, odkud je také prý nejsilnější. Používala se k pití, očišťování domova i těla, mytí, rituálům přání i uzdravení a právě nemocní lidé se po ní uzdravovali. Když jsem pátrala po důvodu změknutí vody, údajně se tak děje kvůli zvláštně postavenému magnetickému poli Země v tento čas. O to víc mne mrzí, že neexistuje vědecký výzkum, který by ty změny potvrdil, nebo vyvrátil.

Ale co… je to krásný malý rituál, krásná možnost se zítřejšího rána zastavit, nadýchat čerstvého vzduchu a vnímat vodu trochu jinak než je běžné.