Archeo tvoří atmosféru. Potřebují čas, náladu a dostatek ochoty ponořit se do svých vlastních vnitřních světů. Chtít s nimi vstoupit do své vlastní svatyně, ve které nebudete chtít být rušeni.

Ze zkušeností s těmto kartami jsem si odnesla jednu důležitou věc.

Vůbec se nehodí k rychlým výkladům, nejenže to jimi nejde, nebaví to, ale ani se nic dobrého nedozvíte.

Ale naopak se hodí do chvil svátosti, odpočinku, k rituálním výkladům, nebo prostě jen…

„… s něčím si nevím rady, tak si v pátek večer vyhradím hodinku, udělám si čaj, pustím pěknou hudbu nebo si sednu do přírody s dvěma vytaženými kartami a knížečkou a jen tak chvíli bude existovat. A vnímat…“

Jsou skutečně atmosférické a ta potřeba naladění se, je u nich velmi velká.

A pak si můžete vytáhnout třeba Básníka…
„Básník je věž opakovaně zasahovaná blesky. Ikarus, vykloněný z cimbuří, aby vzlétl, nebo se zřítil. Tříbí slovo i obraz, je lyrikem i bojovníkem za vyšší ideály, vkusně zabaleného do ručního papíru převázaného stuhou.

Básník nikdy nenechá nic nezvšednět a v jeho očích uvidíte tu největší spirální galaxii rozkládající se uvnitř té nejmenší mušle. Hledá pravdy, zběsile vysekává asfalt i plevel…“

Jsme v pořádku takoví, jací jsme. Teď a tady.

S kartami Archeo potřebujete strávit nějaký čas. Jsem si jista, že nesednou každému, protože působí tak výstředně, tak zvláštně, že si úplně umím představit lidi, kteří se mu vyhnou. A lidi, kteří se na první pohled zamilují.

U mne budila sada rozpaky. Roztála jsem až při pohledu na dvě prázdné karty a po přečtení úvodu knihy, kde autor popisoval své pohnutky vydat se do světa vnitřních archetypů každého z nás. A možná právě tím, že oslovil prastaré staré smyšlené přátele (však každý jsme v dětství někoho měly, já měla dokonce celý svět)… tehdy jsem roztála a začala se na jeho karty, do jeho knížky, dívat s úsměvem a zájmem.

Nejsou to karty pro rychlé výklady, ke kterým tíhnu. Neukáží nic.

Jsou na to příliš složité.
Ale jsou to karty, které využijete ve chvíli, kdy chcete atmosféru. A možná pak zaplout sami do sebe a pokusit se vytrhnout nějaký problém i s kořeny. Ale ani tady bych se nedivila, kdyby to karty dokázaly až na několikátý pokus.

Protože třeba ten básník. Je-li on tím řešením, čeká mne ještě velká a dlouhá cesta. Protože já jsem ten asfalt, já jsem ten plevel…

O aurotovi: Nick Bantock vyrůstal v Londýně a vystudoval uměleckou školu. Již ve 23 letech šel na volnou nohu a vyprodukoval za padesát let mnoho nádherných děl. Jen za svých prvních 16 let tvorby vytvořil na 300 knižních obálek.

V roce 1988 se odstěhoval do Vancouveru, poté na Bowen Island a tam vznikl nápad na jeho legendrání „Griffin a Sabine“, což je bestsellerová trilogie psaná jako série pohlednic a dopisů mezi hlavními postavami.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2023, www.synergiepublishing.com